Irena Žantovská: Vědecké metody a formulování hypotéz ve vědecké práci

Úvodní přednáška na doktorské konferenci OEAEP/ČSI 22.5.2015

Ing. mgr. Irena Žantovská, PhD.

Vědecké metody a formulování hypotéz ve vědecké práci

Úvodní přednáška na doktorské konferenci OEAEP/ČSI 22.5.2015

V nejobecnější poloze lze vědeckou metodu při vědecké práci charakterizovat jako posloupnost nebo sadu procesů, používaných při vědeckém výzkumu. Cílem je získat znalosti a vědomosti pomocí pozorování a dedukce na základě dosud známých poznatků. Přijímání nových vědeckých poznatků je založeno na konkrétních důkazech. Vědecká metoda je založena na předpokladu, že kritériem pravdivosti vědecké hypotézy je souhlas předpovědí s výsledky výzkumu. Tento přístup udržuje vědecké hypotézy v neustálém kontaktu s realitou a umožňuje jejich falzifikaci, to znamená, že hypotéza, jejíž důsledky jsou v rozporu s výzkumnými zjištěními, bude falzifikována (tedy vyvrácena). Mnohokrát ověřená a potvrzená hypotéza se stává vědeckou teorií. Důsledkem je omezení vědy na otázky a hypotézy, jež jsou alespoň v principu rozhodnutelné pozorováním.[1]

Základní pojmy

Hypotéza

Teorie

Vědecký zákon

Základem vědecké metody je iterace postupně se rozšiřující opakování) těchto kroků:

1. Pozorování a popis skutečnosti (vjemů, poznatků).

2. Formulace problému

3. Příprava hypotéz (návrh vysvětlení s obecnou platností, logická indukce)

4. Předvídání (logická dedukce z hypotéz)

5. Ověření souladu skutečnosti s předpovědí (buď aplikací předpovědi na experiment nebo aplikací na soubor dat získaný jinak) a ověření logické správnosti předchozích kroků.

Za „vysvětlení“ jevu se považuje popis vztahů mezi vjemy (poznatky) pomocí pojmů rozložitelných na základní pojmy a předpoklady (postuláty), které se předpokládají jako dané a dále se nevysvětlují ani nedokazují, tedy jsou neempirické a iracionální. Jednotlivé vědecké přístupy (paradigmata) se mohou lišit tím, co za takové základní pojmy a předpoklady považují. Moderní kauzalistická věda má jako jeden z takových základních předpokladů pojem přírodního zákona, tedy představu, že stejné podmínky vedou vždy ke stejnému výsledku.

Typy vědecké metody

V širším pojetí existují tři hlavní cíle vědeckého poznání:

popis a utřídění problému či situace, tedy deskripce a klasifikace (souhrnně explorace),

předpovědění vztahů mezi jevy (predikce)

vysvětlení těchto vztahů (explanace).[2]

Tyto tři cíle jsou zkoumány čtyřmi typy výzkumných plánů (úrovněmi vědecké metody). [3]:

explorativní výzkumný plán - pouhý popis zkoumaného jevu, např. narativní analýza (podstatou narativní analýzy je vyprávění, což je jednoduchý způsob komunikace s respondenty), zakotvená teorie - vychází z určitého výzkumného problému, který zužuje prostřednictvím výzkumné otázky. Postupným sběrem a analyzováním dat je pak tato otázka přeformulována tak, aby se její záběr zužoval.)

deskriptivní výzkumný plán - popis zkoumaného jevu včetně statistik výskytu (např. analýza výskytu, analýza četnosti)

statistický výzkumný plán - popis vztahů mezi jevy (např. korelační analýza - zjišťuje souvislosti a vztahy mezi jevy, t-test – statistické hledání středních hodnot)

experimentální výzkumný plán - určení příčinných (kauzálních vztahů) mezi jevy (experiment - zjišťuje kauzální, příčinné vztahy proměnných, kvaziexperiment - jde o typ experimentu, ve kterém není možné jednoznačně rozdělit zkoumané osoby do jednotlivých skupin).

Explorativní metoda je vhodná tehdy, pokud přesně nevíme, co chceme zjišťovat, a je vhodná pro formulování statisticky ověřitelných hypotéz. Deskriptivní přístup umožňuje tato explorativní zjištění kvantifikovat. Statistické a experimentální výzkumné plány umožňují zjistit vztah mezi určitými jevy - v prvním případě korelační, v druhém příčinný, a tedy předvídat výskyt jednoho jevu na základě výskytu jevu jiného.

Břitvy

Slouží k formulaci vědeckých teorií na základě jejich praktické použitelnosti a smysluplnosti.

Occamova břitva - je základem principu logické úspornosti a říká, že je vhodné použít nejjednodušší možné vysvětlení jevu.

Popperova břitva - říká, že nemá smysl zabývat se teoriemi, které nelze vyvrátit.

Humeova břitva - zabývá se důkazem zázraku a uvádí, že zázrak nelze dokázat (lež nebo omyl pozorovatele je pravděpodobnější než zázrak samotný).

Hanlonova břitva - "Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost."

Odkazy:

1. Immanuel Kant - Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou - Závěr O určení hranic čistého rozumu [1]

2. FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: Jak zkoumat lidskou duši. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6. S. 14-16.

3. L. Kubička. Metody výzkumu. In L. Fischer. Dětská psychiatrie pro mediky a lékaře. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1963.

Literatura:

Disman M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum Praha, 2002

Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Unitisk Praha, 1999

Mišovič J.: V hlavní roli otázka. (průvodce přípravou otázek v sociologických a marketingových průzkumech). ALDIS Hradec Králové, 2001

Pavlica a kol.: Sociální výzkum, podnik a management: průvodce manažera v oblasti výzkumu hospodářských organizací. Praha, Ekopress, 2000

Vymětal, J., Váchová, M.: Úvod do studia odborné literatury. Praha, ORAC 2000