Vlastimil Podracký - Nekončící Covid

Představa konečné fáze pandemie se rozplývá s každou novou mutací viru. Když se rozpozná chování první mutace a vytvoří se nějaký model reakce (PES) na ni, už je tu druhá mutace, pro kterou model neplatí.

Současná realita

  Zatím se strategie překonávání pandemie drží zaběhnutých schémat. Pokud je už nálož viru v populaci tak velká, že nemocnice nestačí přijímat ohrožené pacienty, je nutno zmrazit styky, aby se nákaza nešířila. V podstatě spočívá ekonomická ztráta v lidech v karanténě, nikoliv v lidech nakažených s jasnými příznaky choroby jsoucích vlastně na neschopence. Lidé práce schopných v karanténě je několikrát více než skutečně nemocných. Ekonomické ztráty jsou tedy obrovské a převážně způsobené nepracujícími daleko více než nemocnými (k tomu nutno připočítat nepracující ze zavřených podniků).

  Pouze vloni zjara bylo ohroženo personálně zdravotnictví, kdy velká část zdravotníků onemocněla, ale dnes už jsou buď imunní po prodělání nemoci, nebo očkovaní.  Problém je ovšem v daleko větším množství pacientů. Očkovací strategie má okolnostmi dané technické slabiny. Kritikové pomalého očkování by si měli uvědomit, že vakcína se musí podávat dvakrát. Vakcína se musí držet na velmi nízké teplotě. Kdo to bude podávat?  Praktičtí lékaři odloží péči svých normálních pacientů a mnohé z nich ohrozí na životě, aby mohli výrazně rychle očkovat?  Kolik asi naočkují, když normální péči neodloží? Určitě nějaké ano, ale jaké množství to v tomto velkém úkolu je? Nemocnice jsou schopny naočkovat max. 300 pacientů denně. Je sice pravda, že očkování není nijak náročné, ale nezapomeňme, že personál zanechal normální péči, zachraňuje covidové pacienty nebo očkuje. Všechno se čerpá jen na úkor současných pracovníků, jejich přesčasové práce, jejich nasazení. O těch vojenských lékařích a nějaké nekvalifikované pomoci se dá těžko říci, že je zásadně účinná, snad jen na doléčení.

  Spoléhání jen na omezení styků, jako jediném podstatném řešení, se stává postupně s rostoucí nespokojeností a únavou lidí nefunkčním. Pokud se nezmění strategie, vypadá to, že nástupem stále nových a nových variací viru zůstanou zákazy styků na současné úrovni trvale, protože trend nedostane výrazně klesající charakter a pokud ano, potom jen dočasně, než přijde nová variace. To se bude neustále donekonečna prodlužovat nouzový stav a nekončící zákazy styků? A co s novým přeočkováním celé populace po vypršení imunity (snad za rok)? Konec je v nedohlednu. Při zachování současné strategie to znamená za nějakou dobu ekonomické zhroucení, demonstrace, obrovskou nespokojenost a chaos.

Co lze očekávat?

  Epidemie je celosvětová. Zatím nebyla epidemie v moderní době, která by takto zachvátila svět, proto se projevují zcela jiné rysy, než měly historické pandemie. Lidí na planetě výrazně přibylo. Je obrovská frekvence styků s celým světem, pandemie má mnohem lepší podmínky se šířit. Nejde jen o to, že pandemie se rychle šíří. Tento problém se ještě frekventoval vloni zjara, proto se uzavíraly hranice. Dnes ovšem víme, že i to je ekonomicky náročné.

  Ale šíření pandemie je jen jedna stránka věci. Obrovskou náloží ve světové populaci, která u žádné pandemie nikdy nebyla, se vytváří stále dokola v nekonečné řadě nové a nové variace viru. Pomalu se začnou objevovat variace, proti kterým nejen není imunní člověk s prodělanou předchozí variaci, ale též vakcína vyrobená pro předchozí variaci. Dá se očekávat, pokud se „příroda“ nesmiluje, nekončící zápas s pandemií, obrovské vyčerpání ekonomické a optimistické obrovské půjčky vyjednané při poklesu první vlny se stanou směšnými. Na dluh už žijeme hodně dlouho a to byla situace, která zdaleka dluhy nevyžadovala. Nelze přece vytvořit dluhy, které nezaplatí ani potomci! A nakonec, oni snad na tom budou lépe, že by měli vůbec na to naše dluhy zaplatit? Velmi pochybuji. Nic nenasvědčuje budoucímu blahobytu. Už hodně dlouho se snažíme, aby naši potomci měli nouzi co největší. Znečištěná planeta, vyčerpané zdroje, finanční dluhy, ale hlavně dluh populační, málo potomků, kteří budou mít „na krku“ obrovské množství důchodců. Předpokládaná robotizace výroby nic nevyřeší, vždyť výroba přece není to nejdůležitější, nejvíce lidí je zapotřebí ve službách.

Závěr:

  Jak se zachovat v nekončící pandemii? Jak dostat do práce ty, kteří jsou zdraví a nepracují? Prostě je nutno uvolnit pandemická opatření zamezující styky. Mohou zůstat některá neškodná nebo málo omezující opatření, jako jsou roušky (či respirátory). Postupně proočkovat celý národ (ty, kteří souhlasí).

  Všichni politici, vláda i opozice se domnívají, že covid se smiluje a přestane se šířit. Investují do ztrát, nikoliv do budoucnosti.  Klišé, že jen zamezení styků je hlavním opatřením, které je samozřejmě pro odborníky v normálních situacích pravidlem, je zapotřebí opustit. Vytvořit obrovská očkovací centra pro rychlé naočkování, která by fungovala prakticky trvale v délce několika let. Vyvíjet stále nové a nové vakcíny a každý rok obyvatelstvo proočkovat. Posílit trvale urgentní oddělení nemocnic, investovat do těchto zařízení jako do trvalé investice, která zachrání ekonomiku a na sebe vydělá (odpadne testování, veškeré investice se věnují vakcinaci a léčení nemocných). Snad po několika letech se stanou tato zařízení zdánlivě zbytečnými? Ale nemylme se, svět se změnil, někdejší pandemie nejsou vzorem, hrozí ptačí chřipka, jen o vlásek jsme unikli epidemii SARS. Svět takto postavený s málo odolnými lidmi vyspělých civilizací, otevřený všem hrozbám, znečištěný látkami, o kterých nevíme, jak působí a které už ničí lesy, likvidují hmyz a některé druhy živočichů, budou ničit i nás. Pokud bychom to chtěli řešit, určitě to nebude hned a nemocím nezabráníme.

  Musíme si vyrábět vakcínu doma. Buď v licenci, nebo vyvinout svoji. Nemůžeme být závislí na komkoliv v zahraničí, je nutno pochopit, že přes veškerou snahu přecejen každý myslí především na sebe a veškeré závazky končí, když jde o vlastní život nebo o ekonomické zájmy. Nemyslím, že orgány EU udělaly zásadní morální chybu, postupovaly jak jsou zvyklé, ale to nestačí, když výrobu vakcín mají v rukách soukromé monopoly a technický problém výroby, otázka zisků apod. jsou pro firmu přednější než sliby (chyby).