Vladislav Štefka: Příčiny migrační krize
Fenoménem posledního období se stala bezpečnostní situace za posledních čtyři až pět let, která se podstatně zhoršila. Především tajné služby západních států měly informace o radikalizaci muslimů v západní a severní Evropě a měly rovněž informace o tom, že řada evropských občanů odešla bojovat do Sýrie. Nicméně převážná část politiků tomuto riziku nepřisuzovala větší význam. A díky tomu podcenila řadu bezpečnostních rizik, od náboru nových radikálů z muslimských komunit v západoevropských státech,až po jejich vyzbrojování.
JUDr.Vladislav Štefka
Příčiny migrační krize
1. Úvod
Fenoménem posledního období se stala bezpečnostní situace za posledních čtyři až pět let, která se podstatně zhoršila. Především tajné služby západních států měly informace o radikalizaci muslimů v západní a severní Evropě a měly rovněž informace o tom, že řada evropských občanů odešla bojovat do Sýrie. Nicméně převážná část politiků tomuto riziku nepřisuzovala větší význam. A díky tomu podcenila řadu bezpečnostních rizik, od náboru nových radikálů z muslimských komunit v západoevropských státech,až po jejich vyzbrojování.
Bezpečnostním složkám bohužel uniklo, že teroristé kromě relativně snadného přístupu ke střelným zbraním, mohou použít další „netradiční zbraně“se kterými policejní složky nemají žádnou zkušenost. Ať už se jedná o tzv. špinavé bomby, biologické zbraně, nebo šíření nevyléčitelných nemocí nakaženými atentátníky. Na tato rizika jsme prostě nebyli připraveni, stejně tak jako na rizika spojené s teroristickými útoky na nákupní centra, nádraží, hromadnou dopravu zvláště metra, či na kulturní akce. Rovněž tak nebylo počítáno s tím, že rizika hrozí od vlastních zaměstnanců.
Evropa je prostě ve válce a nechce si to přiznat. Ojedinělé teroristické akce na cíle v západních zemích byly mnohdy „velmi úspěšné“, neboť teroristé měli a mají vybudováno bezpečné zázemí v mnoha zemích západní Evropy. V Evropě je přes 54 milionů muslimů, kteří se dostali do Evropy jako levná pracovní síla po druhé světové válce. Přesto se však naprostá většina radikálních islamistů rekrutuje až z druhé, nebo třetí generace původních přistěhovalců.
Západoevropské státy akceptovaly vznik zón, kde tyto komunity žily svým vlastním životem, a po dlouhé roky se nikdo nezajímal o problémy těchto obyvatel. Řada z nich se do společnosti neintegrovala, neumí jazyk hostitelské země, mají nízké vzdělání, jejich duchovním světem a kulturním centrem se staly mešity. Tyto komunity se stávaly uzavřeným prostorem, kde si sami regulují vzdělání, protože pouze jejich duchovní si chtějí své občany vzdělávat sami.Tito představitelé současně požadují, aby muslimové dodržovali právo Sahrija, se všemi důsledky z toho vyplývajícími,včetně oblečení nebo stravování.Došlo k obrovskému nárůstu mešit, ba dokonce některé státy tolerovaly, aby islámské „soudy“ posuzovaly chování v těchto komunitách a trestaly své stoupence podle práva Sahrija.V souvislosti s tzv. arabským jarem a vznikem tzv. Islámského státu pak nespokojení muslimové mnohdy odcházejí bojovat po boku IS do Sýrie a Iráku. Islámský stát se stal baštou radikálních muslimů, přičemž jejich nepřítelem jsou umírnění muslimové, dále pak Šiíté a v neposlední řadě pak tzv. křesťanští psi, tj. nejen křesťané ale i ateisté a rovněž židé. Tito extrémisté nejsou muslimové, oni jen islám zneužívají a to pod dohledem některých islámských imámů.
Takže lze zcela zřejmě tvrdit, že riziko teroristických útoků je vysoké. Bezpečnostní situace se za posledních pět let podstatně zhoršila . Je nutné si přiznat, že migranti přicházejí z válkou postižených oblastí ale také z naprosto jiného kulturního a náboženského prostředí,Většina z nich skutečně prchá před ozbrojeným konfliktem,ale současně je nutné si přiznat, že je mezi nimi i řada extrémních radikálů. Dopustili jsme se bohužel toho, že se do Evropy dostaly zcela bez kontroly a bez registrace,dokonce mnohdy s falešnými pasy tisíce uprchlíků, takže musíme počítat s tím, že dříve nebo později nastanou problémy. Jedná se především o jejich neochotu nebo neschopnost začlenit se do vyspělé společnosti. Tato situace se nevyřeší ani následným zpřísněním imigračních podmínek.
1.Otázky a rizika masově neřízené migrace
Každý významný společenský trend přináší sebou množství otevřených otázek,problémů,rizik a často i benefitů. V posledním období celá EU žije problémem masové neřízené migrace. Imigrace z rozvojových zemí do EU není záležitostí posledních několika málo let,ale probíhá už několik desetiletí.V posledním období však její rozsah zvětšil tak, že přesáhl běžnou absorpční schopnost EU,přináší množství otevřených otázek a potencionálních rizik,které rozhodně povedou ke zhoršování celkové situace.Základním problémem je proto urychlené hledání kompromisu mezi potřebou a povinností solidarity a možnými negativními dopady neřízené migrace, která ještě bohužel neskončila.
Pokusím se nastínit stručný přehled otevřených otázek a rizik, které musíme posoudit, ať už se jedná o migranty přijaté v rámci azylového řízení či nikoliv. Musíme tedy :
1.Vynaložit úsilí na vytvoření stabilních domovských zemí migrantů, abychom oslabili důvody pro
jejich migraci,
2.Zamyslet se na urychlenou pomocí postiženým osobám v Sýrii,Lýbii a dalších zemích.
3.Najít způsob, jak odlišit ekonomické migranty od skutečně postižených.
4.Jakým způsobem se postavit k migrantům z Balkánu.
5.Jak dostat z cílových vyspělých zemí ekonomické migranty.
6.Jak řešit nejednotnost názorů mezi jednotlivými členskými zeměmi EU.
7.Jak se má postavit Itálie,Řecko a nové členské země k většině utečenců,kterých cílovou zemí je Německo, které prý údajně deklarovalo přijetí syrských uprchlíků.
8.Co udělat s případnými přerozdělenými imigranty, jak to EU navrhuje a kteří nechtějí zůstat v dané zemi.
9. Jak zabránit nárůstu terorismu a extrémizmu v EU.
10, Zvážit možnost mimořádné pomoci migrantům a tím je donutit vrátit se zpět a nebo alespoň mimo země EU.
2. Skutečné příčiny utečenecké krize.
Současná diskuze o migrantech se soustřeďuje převážně na kvóty a na spor mezi německou kancléřkou na jedné straně a politiky Visegrádské skupina na straně druhé. Tyto debaty však neřeší hlavní příčiny této krize.
První příčinou je neschopnost mezinárodního společenství pod vedením USA proměnit své vítězné války na Středním východě na úspěšné politické řešení.
Druhou je neochota mezinárodního společenství respektovat politické ambice jednotlivých etnických skupin.
Třetí příčinou jsou diktatury a totalitní režimy.
Čtvrtou analyzovanou příčinou je geopolitická agresivita zemí, které se snaží stát novými mocnostmi.
Pátou je odvrácená stránka působení mírotvůrců z řad vládních agentur a mimovládních organizací v post konfliktním prostředí.
Šestá příčina spočívá v podlézání sociálních systému západoevropských zemí.
Sedmou příčinou je nezvládnutí revolučního přechodu po tzv. Arabském jaru.
Osmou je pak kolaps států, které byly předcházejícími cíli imigrantů.
Devátou je absence tlaku na bezpečné státy v krizových regionech, aby se alespoň dočasně postaraly o utečence.
Desátou příčinou je pomsta Turecka Evropské unii za nepodpoření jeho zájmů na Středním východě začátkem roku 2013.
Jedenáctou je pak rostoucí rozdílnost geopolitických zájmů USA a EU.
Dvanáctou příčinou je pak staronový trend ve spojování rodin.
Ad 1) Vítězná, ale prohraná válka.
Mezi primární příčiny současné utečenecké krize patří občanské války, zvláště v Sýrii, Iráku ,Afganistanu, Somálku, Libyi a v části Sudánu. Příčinou však nejsou jen samotné války.V Afanistanu a Irku je významnou příčinou n existence politického řešení po válce USA s totalitními režimy Talibanu a Saddáma Husajna. S tím souvisí špatná domestifikace konfliktu, když zde selhala snaha vycvičit a vyzbrojit armády těchto rozpadajících států bez toho, aby politické řešení poskytlo ozbrojeným skupinám důvod pro obranu vlasti.Chybějící vlastenectví tak způsobilo kolaps armád v Afganistanu a Iráku ,neboť zbraně a vycvičený personál se staly snadnou kořistí Islámského státu a Talibanu.
Tato situace byla způsobena nedůsledností mezinárodního společenstva v prosazování politického řešení zvláště pak v Sudánu. Černošskému obyvatelstvu byla přislíbeny záruky spojení s nezávislým Jižním Sudánem ,při zachování autonomie regionů s černošským obyvatelstvem. Mezinárodní společenstvo na tyto dohody rezignovalo a umožnilo arabskému vojenskému režimu v Sudánu obnovit arabskou rasovou válku proti obyvatelstvu těchto regionů.
Ad 2) Neochota mezinárodního společenství respektovat hluboké etnické rozdělení nefunkčních států
Některé z těchto občanských válek jsou vedeny výrazně po etnických líniích a za desetiletí těchto válek se vybudovala nenávist mezi jednotlivými etniky.Na internacionálním Západě se sice nacionalizmus považuje za fenomén minulého století, avšak v v rozvojovém světě je to nanejvýš citlivá problematika,co si mnozí západní politici odmítají připustit.
Neochota mezinárodního společenství pod vedením USA rozdělit nefunkční státy jako je Afganistan,Irák a Sýrie na národní státy přispívá k tomu, že se krystalizují vládnoucí etnika, které systematicky utláčí opoziční etnika. (Šiíté – Sunité v Iráku , Paštúni – Takžikové v Afganistanu).
Etnicky vyprofilovaná totalitní opozice – sunitský Islámcký stát a paštúnský Taliban – tak získávají možnost metastazovat i do doposud bezpečných částí těchto zemí.
V některých afrických zemích je etnické rozdělení posilováno rozlehlostí zemí, vnitrozemským charakterem , jakož i hlubokou rasovou a náboženskou polarizací.
Zároveň se ukazuje, rozdělenost etnika mezi několik zemí vede k frustraci, která poskytuje podhoubí pro vznik extremizmu.
Ad 3) Diktatura a totalitní režimy.
Mnozí odpůrci Arabského jara se mylně domnívají , že krizi zavinila evropská podpora směřující k podpoře svrhnutí arabských diktatur. Opak je však pravdou.Pokud by nedošlo ke svrhnutí diktatur Kaddáfího a Saddáma Husajna zdá se, že odnes žádná utečenecká krize nebyla. Byť se jednalo o totalitní režimy, byla zde snaha o tlumení nenávisti mezi jednotlivými etniky, což bylo možné docílit díky tomu, že tyto země byla bohaté především z těžby ropy a díky těmto finančním prostředkům se jim dařilo tlumit, alespoň částečně nenávist i když někdy i za cenu násilí.Nicméně jednotlivé státy si zachovávaly svou svrchovanost a nedocházelo ke štěpení podle jednotlivých etnik.
Po svržení těchto diktatur mají značný podíl na utečenecké krizi islámské totalitní režimy, ovládající převážnou část těchto zkolabovaných zemí. Taliban v Afganistanu, al.Šabab v Somálsku až po Islámský stát v Sýrii , Iráku a v Lýbii. Rovněž specifickým problémem je vztah Turecka a Iránu ke Kurdům, takže následně dochází k vlnám emigrací těchto utlačovaných menšin.Tito lidé utíkají především ve snaze před spravedlivým lidským zacházením, což se jeví jako ekonomické utečenectví, které je vede k riskování se životem, neboť ve své zemi se jim nedostává obyčejné lidské důstojnosti.
Nedá se ale jednoznačně konstatovat, že tito lidé touží po demokracii, oni touží pouze po výhodách, které jim především západoevropské státy nabízejí a to v domnění, že se migranti přizpůsobí a naopak budou levnou pracovní silou v nadcházejících letech, kdy obyvatelstvo Evropy stárne.
¨
Ad 4) Geopolitická agresivita nových vel mocenských kandidátů
Některé diktatury, které produkují desítky tisíc utečenců jsou ve velmi úzkém spojeneckém svazku s rychle se rozvíjejícími mocnostmi, které se snaží za každou cenu posílit své pozice za každou cenu. Proto upřednostňují takové spojence,kteří by jim mohli zajistit stabilitu a ochránit jejich investice. Jedná se především o Saudskou Arábii, Irán a Izrael. Velmi agresivní politiku vykonává především Saudská Arábie a to především na podporu extrémní formy islámu po celém světě. Saudské petrodolary můžeme vypozorovat v Bosně, Čečensku, Afganistánu, Pakistánu , Filipínách,Filipínách,Alžírsku, Mali, ali i v Egeptě,Pakistánu, Jemenu, Iráku a v Sýrii.
Důsledkem této podpory je pak důsledné prosazení džihádistických seskupení od al-Kajdy v Afganistánu,Pakistánu,Alžírsku, Mali, Sýrii, Jemernu až po Islámský stát v Sýrii , Iráku a Lýbii,které pak se rozhodujícím dílem podílí na utečenecké krizi.
Zvláště pak Irán je velkou měrou spoluodpovědný za obrovskou frustraci sunitských obyvatel v Iraku a Sýrii , což vedlo ke vzniku Islámského státu.
Ad 5) Mírotvorci
Bohužel je nutno sebekriticky konstatovat, že jednou z významných příčin růstu emigrace z problémových krajin do Evropy je i samotná činnost mezinárodního společenstva.Nejedná se jen o vojenské, ale hlavně o civilní složky a to různé agentury OSN, činnost jak vládních, tak nevládních organizací, což má velmi neblahé důsledky ve dvou směrech :
Tyto organizace především deformují trh práce v zemích příjemců migrantů.Pracovníci, kteří jsou těmito organizacemi najímáni – tlumočníci,řidiči, údržbáři, zaměstnanci v logistice,administrativě, inženýři, kuchaři,automechanici, dělníci jako i různí dodavatelé a překupníci vydělávají obrovské množství peněz,které mnohonásobně převyšují příjmy na místním trhu práce.Mezinárodní organizace se tímto způsobem snaží získat u těchto zaměstnanců bezpodmínečnou loajalitu.
Hodně schopných a talentovaných, především mladých lidí, kteří by měli tvořit páteř místní ekonomiky a politiky však pracuje pro mezinárodní organizace. Není totiž pro ně ekonomicky výhodné vytvářet malé a střední podniky založené na reálné ekonomice. Pokud je mezinárodní společenství přítomno delší dobu, dochází k fatální deformaci pracovního trhu, čímž dochází k nezdravému vývoji místní ekonomiky. Typickým příkladem může být vývoj situace v Kosovu, kde nedošlo díky dlouhodobému působení mezinárodního společenstva
k vývoji reálné ekonomiky,ale k vytvoření mafiánské ekonomiky.Je zde komplikovaná politická struktura a permanentní rozpočtový kolaps což způsobilo finanční závislost na zahraničním kapitálu.
Tento stav se pak podstatnou měrou podílí na nucené ekonomické emigraci.
V totalitně opozičních státech, jako je Afganistan se zakořeněným Talibanem nebo Islámský stát zasahující do Iráku či Sýrie, jsou pak spolupracovníci mezinárodního společenstva považováni za kolaboranty. Přes docela slušné životní podmínky ze strany mezinárodního společenství a nebo agentur OSN jsou tito spolupracovníci ohroženi na životech, pokud by například chtěli navštívit své příbuzné v oblastech pod kontrolou Talibanu nebo Islámského státu. Proto jejich volbou je buď život v oblastech kontrolovaných nadnárodním společenstvím, nebo emigrace. To jsou tedy další případy, kdy mezinárodní společenství nese vinu za desetitisíce utečenců, neboť nebylo schopno prosadit politické řešení těchto válkou rozvrácených zemí.
Ad 6) Podlézání sociálních systémů západoevropských zemí
Mezi hlavní důvody, pro imigranti snaží dostat do některých členských států UE, nejčastěji do Německa , je podlézání se německého sociálního systému.Podle agenty Frontex dostávají utečenci již v Turecku od převaděčů poměrně přesné porovnání, ve kterém členském státě UE se vyplatí požádat o azyl. Jednotlivé státy poskytují různé dávky a to od 200,- do 1300,- EUR. V porovnání s minimální mzdou v některých, především v nových členských státech, je to zabezpečení více jak dobré. Cenová hladina je totiž v některých členských státech EU poměrně nižší než v mnohých zemích Afriky. Z peněz na sociální dávky si tak migranti zajišťují nejen poměrně důstojný život v hostitelských zemích, ale zasíláním svým rodinám v jejich domovině zajišťují docela slušný život. Tato situace pochopitelně láká převážnou většinu uprchlíků, poněvadž i když se nejedná z valné části o politické, ale ekonomické uprchlíky, odmítají tito v hostitelských zemích pracovat. Snahou těch slušnějších je využívat právě tohoto sociálního systému co nejdéle, zbývající migranti jsou však časovanou bombou a to především vzhledem k jejich náboženské orientaci.
Ad 7) Nezvládnutí revolučního přechodu
Z tzv. Arabského jara fakticky všechny státy, kde došlo k revolučnímu přechodu, nevyvodily závěry, díky kterým by mohla nastoupit alespoň část demokratických změn, ale naopak došlo k tomu, že tyto státy odmítaly přistoupit na zařazení menšin do vývoje v těchto státech. To vedlo k nárustu extrémizmu, boji mezi jednotlivými skupinami a mnohde k opětnému přechodu k diktatuře.Tyto skupiny pak mnohdy neovládaly celé původní území jako například v Lýbii nebo Mali, docházelo k vojenským převratům a vzniku militantních hnutí, což mělo za následek vznik občanských válek.Tedy další důvod pro kolaps státu a ekonomiky a v neposlední řadě i masové emigrace.
Ad 8) Kolaps tzv.gastarbeiterských států a společenská očekávání
Od získání nezávislosti většiny afrických států dochází k postupné migraci z vnitrozemských států do pobřežních států, jako je Nigérie a Senegal a dále pak do některých nových ropných států jako Angola a Gabun. Rovněž Lýbie začala přijímat množství pracovníků, především do zemědělství,stavebnictví a ropného průmyslu.Tento stav byl ale přechodný, Lýbie byla blokována sankcemi, takže došlo k výraznému poklesu přistěhovalců.Po kolapsu těchto ekonomik se výrazně zvýšila snaha především u mladých lidí dostat se do západní Evropy. Rodinné klany totiž očekávají od svých mladých příslušníků zajištění jejich existence, jinak to totiž považují za zneuctění rodiny a mnohdy dochází ke společenské izolaci tohoto neúspěšného pracovníka.
Ad 9) Nedostatek tlaku udržet utečence ve vlastních zemích
Přesto, že se konflikty odehrávají jen v omezené části zemí, nejsou vytvářeny podmínka na urovnání těchto sporů, ale naopak dochází ke zneužívání těchto konfliktů jednotlivými skupinami, ovládajícím části původních států. Jednotliví diktátoři naopak tuto situaci zneužívají ve svůj prospěch, dochází k likvidaci odpůrců a nastolování režimů spojených s Muslimskými bratrstvy a jinými militantními skupinami. To sebou nese další zvyšování počtu migrantů, mnohdy přes transsaharské pašerácké migrační trasy. V souvislosti s otevřením těchto migračních tras došlo ke snížení ochoty afrických států postarat se o utečence z s válkou či extremisty ohrožených států. Tímto svým postupem vlastně nepřímo motivují utečence v jejich snaze odejít do Evropy prostřednictvím pašeráckých tras.
Ad 10) Turecká pomsta
Převážná většina utečenců se do Evropy dostává po balkánské cestě,kdy utečenci proudí napříč Tureckem. Zpočátku se jednalo a Albánce, Pakistánce a Iráčany , ale situace se stala neudržitelnou poté, když převážnou část začali tvořit Syřané. Zhruba dva miliony Syřanů pak zaplavilo balkánskou trasu a poměrně rychle se dostávali až do Maďarska. Zdá se, že za tímto jevem lze vidět snahu Turecka o vydírání západní Evropy, kdy docházelo k neshodám ohledně podpory Islámského státu ze strany Turecka. Spojené státy totiž začaly více spolupracovat se Saudskou Arábií a tím popřelo hegemonii Turecka v regionu. Turecko proto začalo podporovat všechny síly usilující o svržení Asáda v Sýrii , bohužel však i Islámský stát, který si klade stejné cíle. Díky dvojaké politické podpoře jednotlivých hráčů na středním východě došlo ke snížení role Turecka, které pak po volbách v roce 2015 nebylo schopno postavit jednobarevnou vládu pod vedením presidenta Erdogana. Turecko jako stát kapitulovalo, avšak začalo opět uplatňovat politiku nacionalizmu a obnovila boje proti Kurdům. Tím ale zasadila úder proti spojencům, kteří bojují proti Islámskému státu. Navíc je zde podezření, že Turecko je, byť neoficiálně, obrovským odběratelem ropy právě od Islámského státu a tomu pak recipročně poskytuje vojenskou pomoc. Současně pak Turecko otevřelo utečenecké tábory na územích hraničících se Sýrií, čímž spustilo masovou migrační vlnu do EU po balkánské cestě.
Ad 11) Rostoucí rozdílnost geopolitických zájmů Evropy a USA
Po skončení druhé světové války došlo k tzv. bipolaritě, když si dvě velmoci USA a Sovětský svaz rozdělily především své zájmy v Evropě. V minulém století jsme si zvykli vnímat náš postoj ke světu prostřednictvím zájmů jedné či druhé supervelmoci.Po rozpadu Sovětského svazu nastala nová situace.Buď jsme podporovali Spojené státy, nebo jejich rivaly a to Rusko a Čínu. V současné době jsme však v situaci,protože zájmy všech dominantních světových velmocí se dostávají do rozporu s našimi zájmy v Evropě.
Je totiž zcela zřejmé, že USA mají zájem produkovat nestabilitu na Středním východě a v severní Africe, aby zde nevznikla dostatečně silná regionální mocnost schopná postavit se zájmům USA v dané oblasti.Po svržení režimů v Afganistanu, Iráku, Lybii , Jemenu a částečně v Sýrii však vznikají na politické scéně pouze přechodné vlády a následně pak po volbách koaliční vlády.Snaha o přenesení odpovědnosti za další poklidný vývoj však vyzněla naprázdno. Domácí bezpečnostní složky a armáda vyzbrojené Spojenými státy se ukázaly jako velmi nestabilní, množství zbraní se tak dostává touto cestou i do rukou opozičních ozbrojených složek. Fakticky se ale ukázalo, že tento recept spočívající v dovozu demokracie na tancích nefunguje a vede jen k další destabilizaci,která vytváří obrovské problémy pro Evropu, zatím co USA nezasahuje vůbec.
Evropská Unie je ohrožená nestabilitou ze všech stran a stala se vlastně bezpečnostním protektorátem Spojených států a to prostřednictvím NATO. Musíme si uvědomit, že nikdo, ani USA, Rusko či Čína nebude vystupovat v zájmu Evropské unie , pokud to nebude v zájmu některé z velmocí.Zahraničně politické zájmy a postoje EU nemají ve světě váhu , protože na rozdíl od velmocí za ní nestojí žádná armáda.
Ad 12) spojování rodin
Tradiční migrační politika do západoevropských zemí v minulém století byla charakterizována jednak útlakem některých menšin, ale především ekonomickými zájmy migrantů. Původní migranti se zde usazovali, zakládali rodiny, ale hlavně se snažili přizpůsobit tamním podmínkám.Velká turecká menšina částečně asimilovala v Německu, přičemž zde zpočátku vykonávala především práce, které Němci odmítali dělat – úklid, práce v pohostinstvích na stavbách a podobně.Tito migranti zde přicházeli se zájmem pracovat, na rozdíl od dnešních utečenců, kteří se pouze snaží zneužívat výhody sociálního systému těchto bohatých zemí.
Novým trendem této přistěhovalecké vlny jsou pak tzv. dohodnutá manželství a tím snazší získání občanství či trvalého pobytu. Následně pak začíná import partnerek za účelem tzv. spojování rodin,přičemž muslimové mohou mít až čtyři manželky a na ně pak pobírají sociální dávky. Tyto ženy s tradiční výchovou ve své mateřské zemi však nemají žádné spojení s evropskou kulturou a tím vlastně stojí v cestě úspěšné integraci svých potomků v těchto zemích.
3.Rizika masové neřízené integrace.
Každý významný společenský trend či jev přináší sebou množství otevřených otázek, problémů, rizik ale často i benefitů. V posledních týdnech žije celá Evropa problémem masově neřízené migrace. Imigrace z rozvojových zemí do EÚ má dlouhodobější charakter, avšak v posledním období počet se migrantů zvýšil natolik, že přesáhnul absorpční schopnost zemí v západní Evropě. Tento stav přináší množství otevřených otázek a potenciálních rizik. Pokud je nebudeme ochotní či schopni řešit, povede to k celkovému zhoršení situace.
Proto je potřebné urychleně hledat kompromis mezi potřebou a povinností solidarity a možnými negativními dopady neřízené migrace.
Uveďme si proto seznam otevřených otázek :
Jak rychle pomoci se stabilizací domovských zemí migrantů , aby se oslabily důvody pro migraci
Jak rychle poskytnout pomoc postiženým osobám v Sýrii, Egyptě , Lybii a dalších zemích
Jak rozlišit ekonomické migranty od politicky pronásledovaných a diskriminovaných v těchto zemích
Jak se postavit k problematice ekonomických migrantů z Balkánu
Jak přistupovat k těm migrantům, jejichž pobyt nebude v cílových zemích schválen
Jakým způsobem vyřešit nejednotnost názorů na řešení této problematiky v jednotlivých členských státech EÚ
Jak se má Turecko, Řecko a ostatní nové členská země EÚ postavit k většině utečenců,jejichž cílovou zemí je Německo,které deklarovalo přijetí syrských migrantů
Jak se postavit k zemím, která ignorují tzv. Dublin III - Itálii a Řecko
Co udělat v případě že bude nutno přerozdělit migranty, jak to navrhuje Německo a EÚ , pokud nebudou tito ochotni přejít do jiných zemí
Jak zabránit nárůstu extremizmu v zemích EÚ
Pro bylo vyplaceno na záchranu bank a Řecka stovky miliard eur, ale při tomto mimořádném problému s migrací nemáme dostatek finančních prostředků
Pokud jsou již migranti přijati v rámci azylového řízení, je tu další okruh otázek spojených s jejich dlouhodobým , či trvalým pobytem, jaký bude další postup s časově náročným procesem jejich integrace :
Jak nově integrovat migranty, když se to doposud v různých zemích, ve kterých se usadili , doposud nepodařilo
Jak naučit migranty jazyk přijímající země, nebo je učit všechny anglický jazyk
Jak zabezpečit úspěšnou školní docházku dětí migrantů, když naznají jazyk hostitelské země a neznají reálie
Jak připravit migranty na úspěšnou akceptaci na pracovním trhu konkrétní země
Jak migrantům zabezpečit práci při vlastní vysoké nezaměstnanosti v členských zemích
Jak zabezpečit migrantům odpovídající bydlení, aby nedocházelo k vytváření a růstu get
Jak překonávat kulturní a náboženské bariéry a některé hodnotové aspekty jako je postavení žen, preference jejich práva šaria, které jsou v rozporu s našimi hodnotami
V jakém rozsahu povolit slučování rodin , tj. zda umožnit legální pobyt příbuzných osob,které mají již schválen azyl
V případě, že se stabilizuje situace v jejich domovských zemích, vrátit migranty zpět a jakým způsobem
Přehled možných hrozeb a rizik
Z našeho pohledu se jeví možnost hrozeb a rizik jako velký problém, avšak ne všechny představují skutečně vážné riziko. I u vážných rizik je možné vhodnými opatřeními respektovat lidská práva a tím snížit rizika o nemalou část. Pokud budeme bagatelizovat, podceňovat nebo zesměšňovat některá rizika, vytvoříme podhoubí pro růst radikalizace a extrémizmu.
Nejvýznamnější rizika :
Nejednotnost v přístupech k migrantům a narušení základních vztahů členských zemí
Napětí mezi členskými zeměmi kvůli rozdílným přístupům k migraci roste bohužel každým dnem. Rakousko navrhuje trestat země s jiným pohledem na migraci tím, že se omezí čerpání peněz z eurobondů, naopak Francie je tímto návrhem zcela zhryzeno,Itálie vyhrožuje, že bude pouštět migranty bez jakýchkoliv omezení na území Německa a naopak Německo vážně uvažuje o blokování svých hranic.Rakousko začalo s kontrolou vozidel na hraničních přechodech, Maďarsko začalo stavět ploty na svých hranicích a provádět kontroly, Řecko je z celé situace doslova zděšeno, neboť jim tento stav vážně narušuje turistiku.Velká Británie nechala uprchlíky v Calais, Rakousko žádá o vysvětlení v souvislosti se vtahem k syrským uprchlíkům. Navíc zodpovědnost za narušení stability v Lybii je doposud tabu a to přesto, že tato země se stává útočištěm špiček tzv. Islámského státu.A do toho všeho se integruje chaos EK, která je fakticky bezradná. Tento stav může vést k narušení integrity v EÚ s těžko předvídatelnými následky.
Synergie s dalšími problémy a riziky pro EÚ
Současně s neřízenou masovou migrací je tu problém konfliktu na Ukrajině, nízký ekonomický růst, vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí,vysoká míra zadluženosti, oslabování střední třídy, demografické problémy, vliv Islámského státu což může vést k oslabení či dokonce rozbití EÚ.
Vysoká dynamika růstu počtu migrantů
Počet žadatelů o azyl především v Německu , ale celkové počty přicházejících migrantů, které již přesáhly více jak milion osob, představují ohromné množství problémů , což vytváří další významná rizika.
Další významná rizika :
Vysoký počet migrantů oproti absorbčním schopnostem EÚ
Ekonomická migrace z Balkánu
Rozvoj nové výnosné kriminality
Bezradnost exekutivy některých zemí v souvislosti s migrací
Frustrace a postupná radikalizace obyvatelstva i vlád členských zemí
Hrozba ukončení volného pohybu osob v rámci EU
Zvyšující se odpor proti orgánům EÚ , EK a europarlamentu
Posilňování pozic extremistických hnutí a skupin
Možná masivní zátěž soudů
Narušování práva a právního státu
Oslabování geopolitického postavení EÚ a eura
Nesplnění idealizovaných očekávání části migrantů, což může vést k nepředvídatelné radikalizaci
Nízká kvalifikace části migrantů stěžující jejich uplatnění na trhu práce
Možná infiltrace radikálů a teroristů mezi migranty
Vysoký počet potencionálně radikalizovatelných mladých mužů
Asymetrie počtu mladých žen a mužů mezi migranty
Zanesení nových chorob, se kterými nejsou zkušenosti
Rostoucí náklady na migranty
Z á v ě r :
Z faktorů výše popsaných lze dovodit, že problémy s migranty budou dlouhodobě působit na další rozvoj spolupráce jak na úrovni států, tak i jednotlivých občanů.
Vezmu-li to z hlediska mé profese, tj. vysokoškolského pedagoga, odradí to mnoho studentů jednak od krátkodobých cest do zemí EÚ za účelem jazykového vzdělávání a poznání jednotlivých zemí, jejich způsobu života a kulturních a přírodních památek, tak i od dlouhodobějších pobytů například v rámci programu ERASMUS+.
Rovněž obyvatelstvo bude méně cestovat a to jak do destinací, které byly pravidelně předmětem jejich zájmů, jako je Turecko, Řecko, Egypt a Tunisko.
Rovněž cesty za poznáním budou poznamenány menší turistickou aktivitou do zemí Evropské unie, neboť tato je přesycena migranty.
Samostatnou otázkou je spolupráce s některými zeměmi, pokud se týká hospodářské spolupráce a dalších vzájemných vztahů. To nám ovšem ukáže až budoucnost. Chceme-li zabránit dalším ekonomickým a geopolitickým otřesům s katastrofálními důsledky pro většinu lidstva, potom je nezbytné klást velmi aktivní odpor těm silám, které mají tyto otřesy zakomponovány ve svém dlouhodobém programu směřujícímu k jejich absolutní světovládě. Bez masivního odporu uvědomělých lidí, bez rozchodu s pohodlností a apatií, bez odklonu od falešných principů, modelů a schémat, může být Evropa nadále sužována a třeba i rozvrácena přílivem migrantů z neevropských zemí.
Literatura :
BAAR, V. : Národy na prahu 21. století. Šenov: Tilia, 2002. ISBN 80-86101-66-5.
Kolektiv autorů : Metody sociální práce s imigranty, azylanty a jejich dětmi, Nakladatelství Troton 2008,ISBN 978-80-7387-097-3.
HOBSBAVVM, Erik : Globalizace,demokracie a terorismus Praha, ACADEMIA 2009, ISBN 978-80-200-1725-3
Hodač, Jan, : Evropské křižovatky 2014 Brno , Barrister a Principal, ISBN 978-80-7485-018-9
HUNTINGTON, S.P. : Střet civilizací. Praha : Rybka Publishers, 2001. ISBN 80-861-82-49-5.
JECHO, R. : Úvahy a komentáře : Evropská unie mýma očima, AGOS 2012 ISBN 978-80-904921-3-4
JÍLEK, D. : Odpověď mezinárodního práva na hromadné uprchlictví. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita 1996
JUVIN, H. : Globalizovaný západ , Praha 2012 , PROSTOR ISBN 978-80-7260-265-0
KASPER W. , : Únosná imigrace a kulturní integrace , Sydney 2012 , Centre for Independent Studies
KŘIVOKLÁTOVÁ, A. : Islám - ideál a skutečnost, Praha : Panorama, 1990, ISBN 80-7038-012-8.
Petráš, R., : Cizinci ve vlastní zemi.Dějiny a současnost národnostního napětí v Evropě. Praha Auditorium 2012 , ISBN 078-80-87284-32-2
PASTRŇÁK, R. : Sociální práce s menšinami a migranty, Nakladatelství Optys ISBN 978-80-85819-69-4.
ŠTICA , P. , : Migrace a státní suverenita, Oprávnění a hranice přistěhovalecké politiky, Červený Kostelec , Pavel Mervart 2010 ISBN 978-80-87378-75-5
http://www.novinky.cz/domaci/391360-historik-vlastimil-vondruska-pokud-islam-ovladne-evropu-bude-to- kvuli-nasislabosti.
SMĚRNICE Rady Evropy 2003/9/EC stanovující minimální požadavky pro přijímání žadatelů o azyl.