Rick Falkvinge: Právníci monopolu by neměli psát monopolní zákony

Problém s monopolními zákony, jako je například kopírovací monopol nebo patentový monopol, je v tom, že je většinou píší právníci, kteří je využívají. Vzniká tak začarovaný kruh, kdy se dokazuje kruhem, že zákon funguje jak má.

Rick Falkvinge

Právníci monopolu by neměli psát monopolní zákony

Problém s monopolními zákony, jako je například kopírovací monopol nebo patentový monopol, je v tom, že je většinou píší právníci, kteří je využívají. Vzniká tak začarovaný kruh, kdy se dokazuje kruhem, že zákon funguje jak má.

Pro politiky i právníky je tradicí, že samotné zákony určují velmi neurčité hranice se širokou šedou zónou, a teprve soudy vyřeší podrobnosti pomocí precedentů. Jenže v případě monopolních zákonů to představuje obrovský problém.

Jádro problému tkví v tom, že pohled soudu se liší od pohledu podnikatelů, a tedy i ekonomiky jako celku.

Představme si vlastníka kopírovacího monopolu, který objevil probíhající sdílení a považuje ho za porušení svého monopolu. Z pohledu práva by to mohlo být porušení monopolu, ale také by to mohlo ležet zcela mimo monopol; to zatím nikdo neví. Dejme tomu, že se majitel kopírovacího monopolu rozhodne, že mu šiřitel dluží za sdílení nějakou částku, řekněme 3 000 korun ročně, a pošle šiřiteli žádost o tyto peníze.

Právníci chápou takové dopisy jako zcela přirozené žádosti určené k vyřešení soudem, aby se lépe vyznačily hranice zákona.

Jenže když mi takový hnusopis přijde jako podnikateli, budu o tom uvažovat jinak. Nezajímá mě vyznačování hranic zákona, zajímají mě peníze, zajímá mě jen jak neprodělat. Při čtení toho hnusopisu zjistím, že mám jen dvě možnosti: Buď budu platit 3 000 korun ročně, nebo tu žádost napadnu u soudu (předpokládejme, že ta žádost je očividně nepodložená).

Kolik bude podnikatele stát druhá možnost, jít s tím k soudu?

Předpokládejme na chvíli, že náklady budou směšně nízké. Řekněme, že jít s tím k soudu bude stát jen 50 000 korun, a že šance na výhru je solidních 90%. To znamená, že náklady na tuhle možnost jsou 50 000 korun plus 300 korun ročně (10% z 3 000 korun).

Jako podnikatel mám tedy dvě možnosti. Nevybírám si možnosti z právního hlediska, ale z ekonomického hlediska návratnosti investic. Když si v tomto příkladu zvolím přímou investici napadnutím žádosti u soudu, náklady se mi vrátí za 55 let. Návratnosti té investice se nedožiju. Pro mě jako podnikatele je tedy volba jasná — zvolím nižší průběžné náklady.

Když podnikáte, jde jen o peníze. Naopak o vytváření precedentů nejde vůbec.

A tak je zaplacena další "licence" a právníci kopírovacího monopolu to politikům předloží jako důkaz, že se za licence platí a systém funguje. Je to důkaz kruhem v nejodpornější možné podobě.

Nebezpečí se skrývá v rozdílném úhlu pohledu: Právníci a politici o soudním řízení uvažují, jako by mělo nulové náklady, v podstatě jako by to byla poštovní korespondence nebo vyjednávání. Jenže v realitě, ve které žijí podnikatelé, mohou náklady monopolního soudního sporu snadno dosáhnout desítek milionů korun.

Tato podnikatelská realita se týká každého, kdo podniká, a tedy i ekonomiky jako celku. (Možná s výjimkou právních firem specializovaných na vedení monopolních sporů.)

Kdyby se to celé neodehrávalo v právním rámci, zatkli bychom vlastníky kopírovacích a patentových monopolů za vydírání a strčili je do vězení. Nikdy to nebylo "Myslím, že mi za tohle použití dlužíte peníze za licenci, chcete, aby náš spor vyřešil soud?", naopak to vždycky bylo "Plaťte mi pravidelně trochu peněz za ochranu, jinak váš podnik zničím."

Takže když pak monopolní zákony potřebují novelizovat nebo předělat, politici jdou za právníky monopolu s jasnou představou o podstatě. Politici si všimnou, že právníci správně předpovídali, že peníze za licence začnou téct, a berou to jako důkaz, že systém funguje; nemají nejmenší ponětí, že peníze tečou z naprosto špatných důvodů.

A tak právníci monopolu dostanou možnost tyto zákony znovu rozšířit a upravit, přestože to od začátku nebylo nic jiného než legalizace vydírání. Kruh se uzavírá.

Původní zdroj: Rick Falkvinge Monopoly Lawyers Shouldn’t Write Monopoly Laws

Překlad Martin Doucha

Převzato se souhlasem vydavatele: Pirátské noviny - ISSN 1804-5197